Český ráj

Činnost v tomto směru rozvinul kaplan Josef Holý, který v Semilech působil v letech 1843 - 1874. Sbíral mezi osadníky milodary, které úrokováním do roku 1908 vzrostly na 14 605 zlatých.

Poněvadž plány a rozpočty nového kostela by vyžadovaly značné náklady, byl do Semil vyslán odborný znalec, aby starý kostel prohlédl. 2. července 1895 se dostavil vrchní stavební rada Rudolf Vomáčka. Po důkladné prohlídce kostela shledal, že chrámová vazba je prohnilá, zdi mají trhliny a tudíž není možná oprava ani rozšíření kostela. Rozhodl, že je nutné vystavět nový kostel. Nastala však téměř dvouletá prodleva a mezitím byly zpozorovány nové trhliny, táhnoucí se přes celý strop.

Ministerstvo vrátilo plány předložené ke schválení, proto muselo být 13. března 1902 zahájeno nové konkurenční jednání. Při něm přítomní zástupci obcí prohlásili, že je nutné urychleně přistoupit ke stavbě, a aby byl vystavěn ve slohu románském. O vypracování plánu byl požádán architekt Josef Štěrba z Karlína. Rozpočty byly zaslány do Jičína, kde byl stanoven celkový náklad obnosem 183 000 Korun. S nepředvídatelnými náklady (hlubší a silnější základy atd.) stál nový kostel celkem asi 225 000 Korun.

Varhany jsou darem Občanské záložny v Semilech, stály 8500 Korun a jsou zhotoveny Josefem Kobrlem z Lomnice nad Popelkou. Jednotlivci věnovali okna, jak hlásají nápisy na nich. Oltáře jsou ze závodu Petra Buška na Sychrově, křtitelnice byla darována Odbornou školou sochařskou v Hořicích, nábytek zhotovili semilští a podmokličtí živnostníci.

Starý kostel se začal bourat v dubnu 1908 a nový byl dokončen roku 1911, načež byl dne 25. června litoměřickým biskupem slavnostně vysvěcen a povýšen na kostel děkanský.

Při bourání starého kostela byla nalezena ve zdivu pod hlavním oltářem relikvie, která pocházela pravděpodobně z 12. - 13. století, ne-li z doby ještě starší. Podezdívka hlavního oltáře se skládala ze dvou částí: vnitřní (staré) a okolo přistavěné novější (z r. 1698). Ve vnitřní části ve vyhloubeném kameni byla značně zvětralá azbestová krychle velikosti pěsti. Při práci byla dělníky rozkopnuta. V ní se nalézal vzduchem rozežraný, několikrát skládaný plech a v něm dva útržky jakési tkaniny: jeden tmavě načervenalý až zahnědlý, druhý nažloutlý. Svrchní část krychle se zachovala celá. V ní je vhloubena červená pečeť se starogotickým nápisem, z něhož je čitelné pouze slovo „episcopus“ - biskup. Dle zprávy odborného znalce, profesora Luksche z Litoměřic, se jedná o útržky tkanin z roucha některého světce nebo světice, namočené v jejich krvi. Pečeť pochází pravděpodobně od některého římského biskupa, jenž pravost relikvie potvrzoval. Nález byl uschován v konsistorním muzeu v Litoměřicích.

Z původního starého kostela se dochovaly pouze velké sochy patronů farnosti, které jsou umístěny v průčelí.

Václav Votoček