Archeologie v Příšovicích
Na katastru obce Příšovice se od devatenáctého století objevují mnohé archeologické nálezy, dokládající lidské osídlení od doby kamenné až po středověk.
Největší a nejvýznamnější nálezy však byly uskutečněny až po roce 2005. Tehdy bylo v lokalitě, kde právě stojíte a která se nazývá „Na Cecilce“, objeveno pohřebiště z doby bronzové. V roce 2007 bylo objeveno další sídliště středoevropského významu, tentokrát z mladší doby kamenné, které je našeho místa vzdáleno zhruba 1,7 kilometru západním směrem. Leží poblíž současné dálnice nedaleko benzínové pumpy. Obě naleziště jsou spojené se jménem libereckého archeologa a jejich objevitele, patriota a popularizátora Petra Brestovanského, který je se svým týmem zkoumal. Dnes jsou obě mimořádně vzácné lokality vyhlášeny pro svůj význam kulturními památkami.
Žárové pohřebiště z pozdní doby bronzové „Na Cecilce“
Pohřebiště objevené v roce 2005 o velikosti minimálně 10 000 m² leží na nevýrazné terase (241–243 metrů nad mořem) cca 300 metrů od Jizery, na jejím pravém břehu. Dle radiokarbonového datování můžeme určit stáří pohřebiště do 10. a 9. století před naším letopočtem, což odpovídá slezské fázi lužických popelnicových polí. V nalezených 86 hrobech, většinou se zachovalými spálenými ostatky, bylo zdokumentováno více jak 540 keramických nádob. Zastoupeny jsou amfory, různé tvary hrnců, koflíky s vnitřní rytou výzdobou, květináče, mísy a bohatě zdobené miniaturní nádobky. V hrobech byla nalezena i tzv. šamanská chrastítka s hliněnými kuličkami uvnitř, ploché terčovité pokličky a další předměty. Jedna z uren obsahovala kromě kosterních ostatků též 6 miniaturních, asi centimetr vysokých keramických čtyřstěnů, tzv. tetraedrů. Na parcele 406/35 se dokonce podařilo odkrýt unikátní žároviště na spalování mrtvých. Díky tomuto nálezu bylo možné poprvé rekonstruovat zdejší pohřební ritus.
Vesnice prvních zemědělců
Při archeologickém výzkumu se podařilo objevit zcela novou a unikátní část vesnice z mladší doby kamenné, kterou můžeme datovat do mladšího období tzv. kultury s keramikou vypíchanou. Jedná se o období prvních zemědělců, kteří se v tomto místě usadili v době před téměř sedmi tisíci lety. K největším zdokumentovaným objektům zde patří dvacet pravěkých jam-hliníků elipsovitého tvaru ve třech řadách. Jejich průměr se pohyboval mezi 5 až 10 metry a maximální hloubka dosahovala až dvou metrů. V blízkosti těchto hliníků byly nalezeny různě zachované půdorysy sedmnácti domů o rozměrech 6 × 9 až 8 × 20 metrů v pravidelném uspořádání. Takový nález nemá v Libereckém kraji ani v České republice obdoby. Odkryty byly desítky topenišť, zřícená pec, desítky fragmentů zmetků broušených sekerek či přes 2 000 kusů odpadu, vzniklého při výrobě štípané industrie, často z pazourku. Dále bylo získáno množství brusů a brousků k výrobě nástrojů a dolní i horní kamenné mlýny k výrobě mouky pro zhotovování placek. Plavením vzorků hlíny z pravěkých jam na plavicí lince přes různá síta se podařilo najít dokonce i zuhelnatělé obilky a první hrášek či listy jahodníku.