Háje nad Jizerou

Kostel sv. Stanislava v Loukově

První zmínka o farním kostele v Loukově pochází z roku 1352. V roce 1754 byl kostel už tak sešlý, že hrozilo jeho zřícení, ale trvalo ještě několik let, než bylo přikročeno ke stavbě nového. 

Nynější jednolodní kamenná barokní stavba pochází z let 1786–1795 a je zaklenuta plackovými klenbami. Hlavní oltář s oltářními obrazy od Viléma Kandlera byl zřízen v roce 1883, křížová cesta pak roku 1886. Novorenesanční zařízení interiéru zhotovil Antonín Sucharda z Nové Paky. Ve věži nad západním průčelím bývaly zavěšeny tři zvony. Nyní má kostel zvony čtyři – jeden původní ze 16. století a tři nové, pořízené v roce 1977. 

Z doby vzniku starého kostela pochází také dnes již neužívaný hřbitov, ohraničený nízkou pískovcovou zdí s osmibokou barokní kaplí (kostnicí). I v ní se nachází oltář, je zasvěcen sv. Kříži a jeho autorem je Antonín Sucharda. Vedle se nacházející nový hřbitov byl založen v roce 1901 na pozemku, který obci daroval továrník František Gerl. 

V roce 1854 zasadili žáci místní školy před vstupem do kostela dvě lípy na počest oslavy sňatku Františka Josefa I. a Alžběty Bavorské, zvané Sisi. U vstupu na hřbitov pak byly v roce 1918 vysazeny dvě lípy Svobody připomínající vznik samostatného státu. 

Kostel sv. Stanislava s farou, stodolami a dvojicí hřbitovů vytváří malebný areál se silným geniem loci. Jak kostel, tak barokní hřbitovní kaple, ohradní zeď starého hřbitova a litinový kříž s korpusem ukřižovaného Krista byly vyhlášeny kulturními památkami.

Zvonička v Dolní Sytové

Již od nepaměti potřebovali lidé něco, čím by mohli oznamovat začátek a konec pracovní doby, příchod smrti, požáru, velké vody či jiné pohromy. K tomu nejlépe sloužil zvonek, zavěšený například v koruně stromu či ve věžičce školy, rychty nebo hostince. Bohatší lidé si často stavěli vlastní zděné nebo dřevěné zvoničky. 

Dřevěná zvonička štenýřového typu byla v roce 1790 postavena také v Dolní Sytové. Svým kónickým osmibokým tvarem a šindelovým krytím však působí dojmem ještě starším. O svůj původní zvon přišla za první světové války, kdy rekvírován a roztaven na výrobu zbraní, ale už v roce 1919 pořídila Pražská obec nákladem 900 korun pro zvoničku zvon nový. V době druhé světové války ho však potkal stejný osudu jako jeho předchůdce a na nový zvon musela zvonička tentokrát počkat až do roku 1998, kdy do ní byl pořízen zvon z dílny paní Marie Tomáškové-Dytrychové z Brodku u Přerova. Má hmotnost 42 kg, průměr 39 cm, ladění C a je zasvěcen svaté Zdislavě. 

V roce 2020 prodělala zvonička celkovou rekonstrukcí. Byly vyměněny části shnilých trámů a kompletně vyměněna šindelová krytina. Nad vstupem byla obnovena nika (kaplička), která původně vznikla asi v roce 1893 a později byla opět odstraněna. Bývala v ní umístěna soška Panny Marie.

Zvonictví v Dolní Sytové bývalo dlouho dědičné pro dům čp. 43, kterému se proto až do roku 1910 říkalo „U zvoníků“. Dalšími zvoníky se poté stali Josef Pospíšil, obuvník z čp. 119, a po jeho smrti roku 1929 školnice Marie Kubánková. Nynější zvon je vybaven elektrickým pohonem s elektronickým časováním. Díky tomu zvonička denně zvoní a plně tak slouží svému účelu.

Peřimovský most a obří hrnce

Zcela jedinečnou skupinu památek v Horním Pojizeří tvoří mosty, které překlenují řeku Jizeru a její přítoky. 

Jedinou spojnicí mezi Dolní Sytovou a Peřimovem bývala dlouho obyčejná lávka, jež vedla z Hoření návsi od domu čp. 100 na peřimovskou stranu. Poté, co padla za oběť povodni, ji v roce 1912 nahradil železobetonový silniční most s jedním segmentovým obloukem o světlosti 45 metrů. Odvážný projekt vypracovali inženýři František Jirásek a Oldřich Hubálek a konstrukci zajistilo podnikatelství betonových staveb F. Jiráska v Hradci Králové. Při prvním pohledu na most vás zaujme jeho nezvyklé kované zábradlí s betonovými sloupky a omítnuté průčelí, které zdobí dvakrát šest vpadlých polí na každé straně. Peřimovský klenutý most se řadí k nejstarším mostům daného typu v Čechách a od roku 1958 je památkově chráněný. Koncem 90. let 20. století proběhla jeho rozsáhlá rekonstrukce. 

V řece Jizeře můžete v blízkosti peřimovského mostu spatřit obří hrnce. Tuto přírodní zajímavost vytváří v průběhu staletí voda svým prudkým tokem. Pomocí oblázků a zrnek písku, zachycených vodními víry, vymílá ve dně koryta nebo ve velkých kamenech prohlubně o rozměrech od několika decimetrů až po několik metrů. Peřimovské obří hrnce patří spolu s těmi na Mumlavě a na Labi v Labské soutěsce k těm nejkrásnějším v rámci celé České republice.

Obec Háje nad Jizerou - Oficiální stránky obce Háje nad Jizerou