Lidová architektura v Příšovicích

Bičíkův statek čp. 11 

Bičíkův statek v centru Příšovic je významnou ukázkou pojizerské lidové architektury. Je dochován ve velmi autentické podobě interiéru i exteriéru v regionálně charakteristické dispozici s přízemní obytnou a patrovou hospodářskou částí. 

Statek byl na tomto místě postaven už před rokem 1600 a již v té době na něm hospodařil Bičíkův rod. Posledním hospodářem byl Václav Bičík, který dům v roce 1984 prodal obci Příšovice. Jeho syn Ing. Václav Bičík pak obci v roce 1999 daroval i polnosti příslušející ke statku. 

V současné době je statek jednou z dominant obce a státem chráněnou památkou.

Vlastní dům je postaven na dlouhém obdélném půdorysu, směrem do ulice se nachází roubená obytná část, na níž směrem do zahrady navazuje zděný trakt s hospodářskými prostorami  a klenutými chlévy. Patro je celé roubené a místnosti jsou přístupné z venkovní pavlače. Ke štítové stěně v přízemí byla později přistavěna zděná světnice.

Dům kryje sedlová střecha s šindelovou krytinou, vepředu s asymetrickým přesahem nad boční světničku. Hlavní štítovou lomenici ukončuje kabřinec s makovičkou. Výrazným prvkem střechy je komín s pískovcovou hlavicí. Zadní štít domu je kryt jednoduchým překládaným prkenným bedněním se dvěma zdobnými větracími otvory. 

Od roku 1804 vstup do statku zdobí zděná brána s ornamentem.

Mimořádně hodnotná je i původně příčně průjezdná roubená stodola s vysokou sedlovou střechou, která pochází pravděpodobně z období přelomu 18. a 19. století. Má tradiční dispozici se středovým mlatem a dvěma postranními pernami. Při jižní straně ji rozšiřuje přístavek kolny, napojený pultovou střechou. Roubení stojí na kamenné pískovcové podezdívce, štíty jsou jednoduše svisle bedněny.

Holánův statek čp. 23

Holánův statek, který dnes stojí poněkud nelogicky v sevření panelového sídliště, býval kdysi středobodem jednoho z nebohatších hospodářských usedlostí Příšovic. Jedná se o typického představitele lidové architektury Pojizeří. Jeho zajímavostí také je, že máme podrobně zmapovanou historii jeho vlastníků. 

Prvními zaznamenanými majiteli statku byli Nohýnkové, konkrétně Jiří Nohýnek, který na něm hospodařil od roku 1559 dlouhých 52 let, kdy předal statek svému synovi Janovi. Když ten zemřel, provdala se jeho vdova Dorota za Jana, syna rychtáře ze Žďáru, kterému nikdo neřekl jinak než Žďárský. To nám mimo jiné také dokládá, jak vznikala některá česká příjmení. Rod Žďárských na statku hospodařil s malou přestávkou celých tři sta let. Za tu dobu hospodářství prodělalo řadu změn a někdy kolem roku 1800 byl vystavěn i obytný dům, který dnes známe jako Holánův statek. Ačkoliv by se asi více patřilo, aby dům nesl jméno rodu, se kterým byl nejvíce spjat – Žďárských – nestalo se tak. Mohly za to události první světové války, ve které zahynul dědic statku Václav, narozený v roce 1896. Majetek tak přešel na jeho sestru Annu, která se provdala za Emila Holána z Paceřic. 

Holánův statek je velký statek pojizerského typu – má roubenou přední obytnou část a zděnou zadní část s hospodářskými prostorami. Obvyklou přízemní dispozici světnice– vstupní síň–chlévy doplňuje obytný prostor v patře, nesený tzv. českými podstávkami. V 70. letech 20. století dům málem padl za oběť vznikajícímu panelovému sídlišti, o jeho záchranu se zasloužila urputnost jeho tehdejší majitelky. Dům však přišel o svou stodolu, zahradu i polnosti. 

Holánův statek, který je v soukromém vlastnictví, je zapsán v seznamu nemovitých kulturních památek.

Maškův statek č.p. 3

Usedlost zvaná Maškova se nachází ve středu obce, na severní straně od komunikace, ke které je štítově orientovaná. Pochází patrně z první třetiny 19. století, o čemž svědčí datace na pavlači. Stabilní katastr zachycuje usedlost k roku 1843 jako trojstrannou s hlavním objektem, naproti stojícím špýcharem či výměnkem a kolmo orientovanou stodolou na dlouhém obdélném půdorysu.

Patrový dům, postavený na dlouhém obdélném půdorysu, kryje asymetrická sedlová střecha dnes krytá eternitem. Dispozice domu vychází z tradičního členění s roubenou světnicí, rozšířenou o boční trakt světničky, se středovou klenutou síní a s navazujícími klenutými zděnými chlévy v přízemí. V patře, roubeném v celém rozsahu, se nacházejí další světnice a řada komor přístupných po dlouhé pavlači. Patro vynáší bohatě tesařsky profilovaná masivní podstávka podpírající zdobná záhlaví stropních trámů světnice. Hlavní štítové průčelí zdobí náročně pojednaná lomenice členěná do dvou etáží a zakončená šindelovým kabřincem. Lomenice byla ve druhé polovině 20. století kompletně obnovena. Dům má dochovaná historická okna, osmi a šestitabulková ve zdobně profilovaných šambránách. Přesahující stropní trám pavlače nese nápis: „Ano 1818“ – [vystavěno] roku 1818. Dům patří mezi největší a nejhonosnější statky v regionu Pojizeří. Velmi cenné jsou místně charakteristické zdobné detaily řemeslného provedení jednotlivých prvků (kamenná ostění, tesařské profilace, komínová hlavice apod.). Dům zůstal zároveň dochován ve velmi autentickém stavu exteriéru i interiéru, a to včetně reliktů původního otopného zařízení. Dům v soukromém vlastnictví je zapsán v seznamu nemovitých kulturních památek.